Po třech letech, které ze známých důvodů nebyly cestování zrovna nakloněny, bylo možné v letošním roce obnovit tradici zahraničních jazykově-poznávacích exkurzí do německy mluvících zemí. A tak se ve středu 25.5. mohl kousek od školy sejít výběr žáků osmých a devátých tříd a tuto tradici znovu oživit. Cílem letošní expedice se stalo Bavorsko se svým střediskem Mnichovem a rakouský Innsbruck. První a hlavní zastávkou byl Mnichov, a abychom mohli lépe naplánovat naše kroky jeho ulicemi, podívali jsme se na něj nejprve z ptačí perspektivy. Z vyhlídkové Olympiaturm jsme měli jako na dlani nejen přilehlý Olympijský park, ale i většinu celého města s jeho památkami. Z věže jsme zamířili do sousedního BMW Welt, kde na nás čekaly novinkové modely této automobilky. Mohlo by se zdát, že tohle měla být spíše klučičí zastávka, ale nakonec i děvčata bavilo posadit se do luxusních sporťáků či nejmodernějších modelů a vyzkoušet si, jaké to je uvelebit se za volantem podobných vozidel. Jen to propočítávání, kolik bychom na podobná auta potřebovali korun, nadšení lehce zchladilo, a to ještě automobily, které vypadaly jako z vědeckofantastických filmů, u sebe cenovky ani neměly. Nikdo z nás na nové vozítko neměl, a tak nejprve po svých a následně autobusem jsme se přemístili do Allianz Arény, kde své zápasy hraje nejlepší německý fotbalový klub Bayern Mnichov. Na chvíli jsme se stali jeho fanoušky a vyzkoušeli si, jaké to je rozezvučet sektor výkřikem „gól“ (jazykově vybavenější německým „Tor“), podívali jsme se do zákulisí šatny, mix zóny či tiskové místnosti a za zvuku znělky Ligy mistrů vystoupali tunelem až k trávníku. Bude to asi stát ještě pár let tréninku, než si to kdokoliv z nás bude moci znovu zopakovat. Jen pokusu o diskuzi se zarytými viktoriány o tom, jestli je lepší Bayern nebo Viktorka, se průvodce se shovívavým úsměvem vyhnul. Jinak se ale Allianz aréna stala prvním místem, odkud si děti odvezly ne zrovna malé množství suvenýrů. Od moderního svatostánku jsme se přesunuli o pár kilometrů dál a několik století zpět a prošli si centrum města s jeho památkami, a pak už zamířili do hotelu, kde jsme měli strávit obě noci. Druhého dne jsme bavorskou metropoli dočasně opustili a vyjeli ke zhruba 100 kilometrů vzdáleným Alpám. Tam jsme měli celkem tři zastávky – klášter Ettal, kostel Wieskirche a jako finále pohádkový zámek Neuschwanstein. Než jsme zamířili k jeho branám, prošli jsme se kolem jezera Alpsee, od něhož se nám několikrát odhalil výhled právě na nejznámější zámek Německa. Následně jsme rozděleni na dvě skupiny prošli i jeho neméně působivý interiér a mohli se vcítit do toho, jak si život představoval jeho šílený tvůrce Ludvík II. Bavorský. Z Neuschwansteinu už nás čekal návrat zpět do Mnichova, kde si někteří žáci nesměle (a někteří naopak až přehnaně sebevědomě) poněkolikáté vyzkoušeli své jazykové schopnosti při rozhovorech s místními německými domorodci.  Poslední den jsme nechali Německo za zády a vydali se do sousedního Rakouska, v němž byl naší první zastávkou areál známé společnosti zabývající se výrobou luxusních šperků Swarowski. Pokud jsme v jejím muzeu čekali přehlídku sice neobvyklých, ale pořád jen šperků doplněnou několika lustry pod stropem, nemohli jsme být více překvapeni. Muzeem se ukázala být expozice mnoha uměleckých děl, v níž jsme mohli vidět největší ručně broušený krystal, ale i ty nejmenší (o velikosti 0,7 mm), neskutečný zrcadlový dóm, procházku zimní krajinou ve skutečné zimě a nefalšovaném umělém sněhu, nekonečnou místnost tvořenou tisíci odražených obrazů jediného lustru a plno dalších zajímavých míst jak ve vnitřní expozici, tak v rozlehlém venkovním parku. Jen těch suvenýrů si žáci neodnesli tolik jako z jiných destinací, protože jejich cena výrazně přesahovala zbytky kapesného řady z nich. Zbývalo dorazit poslední kilometry do Innsbrucku, ve kterém jsme se opět prošli centrem a z něj lanovkou vystoupali na vyhlídku nad městem. Otevřely se před námi řeka Inn, údolí města a alpské vrcholky všude kolem. Cestou zpět jsme lanovku přetížili ještě o něco více a klesli zpět do města a také k přízemnější zábavě, na kterou se někteří těšili nejvíce. Domů do České republiky jsme se tak vraceli bohatší i o nákupní zážitky a autobus měl co dělat, aby všechny ty fotbalové dresy, oblečení z Primarku, suvenýry všeho druhu, německé vlajky a nafukovací srdcové balónky uvezl. Celý ten náklad přistál v Plzni krátce po půlnoci. Letos nás tedy expedice zavedla do Bavorska a Tyrolska, uvidíme, kam to bude za rok, zase už v trochu jiné sestavě žáků osmých a devátých tříd. Poděkování za tři zážitky nabitými dny patří paní učitelce Jitce Pelcmanové, která celou akci zorganizovala, jejím pomocníkům Janě Fegové, Filipu Romovi a Liboru Pelcmanovi, panu Tomanovi z CK Pro Travel za naprosto bezchybnou a pohodovou organizaci a řidiči Markovi za bezpečnou cestu tam i zpět.

Mgr. Libor Pelcman