Stalo se již tradicí, kterou zbrzdily jen covidové roky, že každý rok na jaře se mohou žáci vyšších ročníků naší školy zúčastnit vícedenního zájezdu do německy mluvících zemí. Tentokrát se naším cílem stalo okolí Bodamského jezera a během tří dnů mohli letos převážně osmáci doplnění několika deváťáky navštívit hned čtveřici zemí. Během našeho toulání se cizinou jsme celkem čtrnáctkrát překročili některou státní hranici, což je rekord, který už nejspíš nepřekonáme.

Výprava začala jedním z nejkrušnějších odjezdů posledních let, kdy vzhledem ke vzdálenosti bylo třeba vyrazit již krátce po půlnoci. Počasí také nebylo první den nejpříznivější, ale v dalších dnech nám mělo vše vynahradit a u našich západních sousedů bylo o poznání lepší než to, o kterém jsme měli zprávy z domova. Nicméně naše první ranní zastávka u Rýnských vodopádů (největších vodopádů v Evropě) byla ještě poznamenána sychravem a nepříjemnou zimou. Za slunečných dnů by krása řítící se vody Rýna vynikla ještě o něco lépe, ale i tak pro většinu bylo hned první toto ochutnání alpské krajiny jedním z vrcholů výletu. Další zastávkou bylo historické městečko Stein am Rhein s masivní věží (TM T.B. z VIII. C). Naše cesta podél jezera nás už první den provedla Švýcarskem, Rakouskem i Německem. Lanovka v Bregenz nás vyvezla na vrchol Pfänder, z něhož nás čekal výhled na krajinu Alp a pod námi se rozkládající jezero, a u nějž jsme si prošli menší ZOO park s muflony, svišti, kamzíky a další faunou místní krajiny.

Už během prvního dne měli žáci možnost ozkoušet si během předchozího roku tvrdě vybojované znalosti německého jazyka a do jejich zavazadel zamířily první suvenýry. Procvičili si tak taková zásadní slovíčka jako ein Messer či ein Yoyo. Pokud přeskočíme do dalších dnů, rozšířil se přehled konverzačních témat na návštěvu rychlého občerstvení (nejčastěji skloňovanými slovíčky se staly typické německé pokrmy jako „Pizza“ und „Kebab“), banky (v Curychu dvojice žáků na vlastní pěst navštívila dvě pobočky a neúspěšně se pokoušela o výměnu neplatné bankovky, kterou jim vrátili v obchodě a odmítli přijmout v obchodě jiném) nebo policejní stanice (nejednalo se o žádný průšvih, ale na výletě jsme měli i sběratele policejních nášivek). V tomto ohledu tedy snad jazykový pobyt splnil očekávání a někde je i předčil.

Když se vrátíme k cestovatelské části programu, druhý den nás čekalo hlavně Švýcarsko. Cestou do něj jsme se zastavili v miniaturním alpském knížectví Lichtenštejnsku a prošli se jeho hlavním městem Vaduzem. Jen knížecí zámek – symbol města – byl pohříchu zastavěn lešením a mnoho jsme z něj neviděli, i když jsme došli až k jeho branám. Z Lichtenštejnska jsme zamířili k dalšímu vrcholu expedice – továrně firmy Lindt na pravou švýcarskou čokoládu. Po prohlídce expozice nás čekala neomezená ochutnávka čokolády v tekutém i pevném stavu, při níž se mimo jiné odhalilo, že obliba čokolády nezná věkových hranic a boje o největší porci spořádané načepované čokolády se odehrávaly jak mezi žáky, tak mezi učiteli. Obchod s čokoládou umístěný netakticky až za ochutnávkou ustál nápor nakupujících a doufáme, že něco ze zakoupených zásob dorazilo i domů. Dalším netaktickým bodem expozice bylo to, že v ochutnávací části už nebyl potřeba elektronický překladač, takže si jedna žákyně pozapomenutý kus této techniky odvezla až do centra Curychu a pan průvodce jej bude muset vrátit s nějakou jinou výpravou. Tímto se tedy společnosti Lindt ještě jednou omlouváme. Jakmile jsme tímto neortodoxním způsobem pořešili (TM T.B. z 8. C) nutnost zařídit stravování na oběd, protože po této zastávce nikdo ještě hodně dlouho neměl potřebu další konzumace čehokoliv, přesunuli jsme se do nedalekého největšího švýcarského města Curychu, kde měli žáci delší rozchod a využili jej k nákupům, toulání se městem a zmíněným neúspěšným bankovním transakcím.

Poslední den jsme dali sbohem městečku Lindau, které se stalo naším výchozím táborem, a zamířili do Friedrichshafenu, ve kterém nás čekala prohlídka muzea vzducholodí Zeppelin. Odtud jsme se trajektem přeplavili na druhý břeh jezera do Kostnice, kde jsme ještě před návštěvou Husova muzea prošli květinový ostrov Mainau plný parků, se skleníkem palem a orchidejí a motýlím domem plným neskutečných motýlů. Prohlídkou Kostnice náš program končil a čekala nás už jen dlouhá cesta domů, během které bylo potřeba jen několikrát proklestit (TM by T. B. z VIII.C) různé části autobusu.

Takový tedy byl zahraniční jazykový pobyt v roce 2023. Poděkování si rozhodně zaslouží jak cestovka ProTravel a její průvodce Jirka za bezvadně připravený program, tak paní učitelka Jitka Pelcmanová, která celý zájezd organizuje, a dvojice řidičů, kteří nás s přehledem a bezpečně dopravili tam a zase zpět. Příští rok se snad můžeme těšit na jiný region Německa či Rakouska.

Mgr. Libor Pelcman